Panství Kojátky a Šardičky

Matrika Kojatky

Po devastující třicetileté válce, ukončené Vestfálským mírem 1648, se obě sousedící obce pomalu zotavovaly. V roce 1668 je v soupisu Šardiček 9 usedlostí a při revizi v roce 1675 již 15 obhospodařovaných gruntů, celkově na rozloze 531 měřic (cca 102 ha). Staří vlastníci gruntů byli zapomenuti a noví osídlenci si do jisté míry pozemky sami rozdělovali, přičemž často se měnící vlastníci panství se o hospodářství obce příliš nestarali. Tento stav trval až do roku 1749. Byla to vlastně určitá forma samosprávy, kterou ukončil až soupis Tereziánského katastru a zejména jeho místní revize v roce 1755. 
Vlastníci panství Šardičky se až do roku 1714 často měnili. Teprve od 20.12.1714 se vlastnictví panství ustálilo. Koupil je Bernard Antonín Brabanský z Chobřan, který již vlastnil sousední Kojátky. Tím obě panství spojil. Do vlastnictví získal (podle zápisu) tvrz a dědinu Kojátky, poplužní dvůr, šenk, pivovar, palírnu, ovčín, pivní, vinný a kořaleční šenk. Po jeho smrti sloučená panství vlastnil rytíř Jan Rudolf Říkovský, od 1754 Karel Josef Polzer, následně od 1779 Arnošt Locella, posléze od 6.6.1803 Terezie kněžna z Arenberku roz. Windischgrätzová a od 4.5.1832 panství přešlo do vlastnictví rodu Mannerů. To trvalo až  do první pozemkové reformy (Zák.č.215/1919 Sb.) v roce 1919. Mannerové přispěli k prospěritě obou obcí, zasloužili se také o výstavbu školy, která zde ve skromných poměrech přežívala od roku 1820. V roce 1874 se škola rozšířila na jednopatrovou budovu,  v roce 1884 se přestavěla na budovu dvoupatrovou  s dvoutřídním vyučováním. Škola v Kojátkách fungovala až do roku 1942. 
Statek Kojátky-Šardičky byl majiteli kolem roku 1840 včleněn do velkostatku s centrem v Bohdalicích. V Kojátkách pak působila jen dílčí hospodářská správa. Historické rozdělení obou sesedních obcí a jejich následné soužití si až dodnes zachovalo u obyvatel povědomí o své identitě a vztahu k obecnímu a rodovému vlastnictví. Historické katastrální rozdělení Kojátek a Šardiček se zachovalo až do současnosti.


 © Jiří Zeman 2014