Pohřben v masovém hrobě

Památník na Ostfriedhof připomíná zavraždění 32 vězňů těsně před příchodem Američanů do Lipska.

Každého 8. května vzdáváme na Ostfriedhofu poctu obětem nacionálně-socialistického teroru a následně také u památníku 32 na 13. dubna 1945 v kasárnách pěšího pluku 11 (dnes kasárna General-Olbricht) připomínáme zbytečnou a krutou popravu Wehrmachtem deportovaných lidí z Čech, Německa, Rakouska a Francie. Co se tehdy stalo, vypráví dnešní Lipské příběhy.

LIPSKÉ PŘÍBĚHY

V posledních měsících vlády nacionálního socialismu bylo v Drážďanech, jako všude v Německu, mnoho lidí odsouzených k smrti. K tomu ještě přibyli vězni a kandidáti smrti převezení ze Slezska a Československa (tehdy Čechy a Morava) do Drážďan. Prostřednictvím leteckého útoku z 13. února byly nejen těžce zasaženy četné výrobní zařízení, ale také věznice. Vládnoucí členové gestapa v Drážďanech se za každou cenu snažili zajistit popravy.  Říšské justiční ministerstvo proto vyslalo zaměstnance na nacistickou soudní exekuci do Lipska, aby tam vykonali  soudní rozsudky.

Jedním z nich byl také říšský právní komisař přeložený do Lipska na jaře 1945 Jürgen Kutzner.  24. března 1945 v Berlíně uvedl: "Pro zavedení nového nacistického práva jsem navrhl úkoly k zajištění příprav poprav v ženské trestní věznici Klein-Meusdorf v Lipsku..“ Všechny důležité body byly schváleny a informováni byli také vládní úředníci na východě, což umožnilo přesunutí soudních exekucí z východních oblastí do středu Německa a následně k zabezpečení jejich průběhu.

Obzvláště velká skupina vězňů byla poté odsouzena a převezena do Lipska. Mezi nimi také 176 lidíodsouzených k smrti . Kutzner, jmenovaný Oberinspektor vězeňské správy Lipska, dal příkaz k popravám.

Nechal při pohybu vězňů na východní frontě přeložit další obviněné vězně. Takže se stalo, že vězni, kteří si byli jistí tím, že byli převezeni do pracovních táborů, nebyli již dále schopni předkládat žádné další důvody k odkladům poprav.

Na  popraviště kasáren pěšího pluku 11 (dnes Alfred-Kästner-Kaserne) byli dovezeni věznění kandidáti smrti. Soudní exekuce byly provedeny za asistence důstojníků Waffen-SS a jejich pomocníků. Základnou pro transporty byly podniky ve velkých pracovních táborech ve středním Německu.

Pozůstalí a jejich rodiny neměli žádnou možnost posledního rozloučeníh, navzdory soudním exekucím bylo vše udržováno v tajnosti.

Také těla těchto osob byla pečlivě hlídána. Žádná těla nebyla vydána rodinám a oběti nebyly zapsány jako mrtvé.

Když spojenecké armády 19. dubna 1945 osvobodily Lipsko, byli lidé pohřbeni v hromadných hrobech. Po příjezdu Američanů byla těla uložena do jednotlivých hrobů, které byly později, když nebyly nalezeny žádné záznamy, převedeny do masového hrobu a předány pohřební správě pro zajištění hrobů.

Po příchodu sovětských vojsk do Lipska obdržel kriminalista Wilhelm Paasch ze státní správy příkaz, aby znovu otevřel a přezkoumal všechny případy popravených. 26. dubna bylo vyhlášeno 32 obětí, které byly popsány. V dubnu 1952 bylo provedeno dodatečné soudní ohledání a určení jednotlivých obětí.

Jedním z důkazů byla i žádost syna popraveného Alfreda Zeman, který předložil svou žádost institutu soudního lékařství a uvedl podrobnosti o smrti svého otce. Přesné místo zjištění těla nebylo známo.

Důstojníci a vojáci NVA ve 60. letech zpracovali historii a založili památník v kasárnách. Byla také postavena pamětní deska.

Teprve tento rok 2014  se syn Alfreda Zemana dočkal potvrzení pravdivosti smrti jeho otce včetně přesného místa jeho posledního odpočinku na hřbitově Ostfriedhof

Dieter Kirschen